Historie

 

Charles Cook - HistoryRomán známého skotského spisovatele a milovníka psů Sira Waltera Schotta „Guy Mannering“, odehrávající se na pomezí Skotska a Anglie, vyšel roku 1815.  V knize vystupuje postava farmáře Dandieho Dinmonta, který vlastní šest šedavě nebo žlutavě zbarvených nízkonohých loveckých teriérů. Autoru románu se tak pěkně podařilo tyto teriéry vylíčit, že se stali takřka rázem populární i mimo svoji vlast.

Původní domovinou plemene bylo zřejmě hrabství Northumberland v Anglii, konkrétně se hovoří o hraniční oblasti mezi Skonskem a Anglií, Borderlandu. Odtud pocházejí ostatně i oba nejbližší příbuzní Dandie Dinmont teriéra - Bedlington teriér a Border teriér. V této oblasti - Borderland, bylo plemeno Dandie Dinmont teriér známo již dost dlouho, podle dochovaných zpráv nejméně od roku 1700. Říkávalo se jim ovšem v té době jinak, např. Catleigh Terrier, Hindlee Terrier nebo Pepper and Mustard Terrier. Poslední pojmenování je odvozeno od zbarvení srsti těchto psů, modravě šedého nebo žlutavě plavého (pepř a hořčice). Jiný je původ jména Hindlee Terrier. Předlohou románové postavě Dandieho Dinmonta byla skutečná postava, farmář James Davidson z Hindlee poblíž Hawicku v Cheviotských horách. Tento farmář se stal jedním z prvních úspěšných chovatelů Dandie Dinmont teriéra.

Již předkové Dandie Dinmont teriéra byli v Borderlandu používáni lovecky, při lovech na lišky, jezevce a vydry, současně hubili škodlivé hlodavce, myši a potkany, sloužili přirozeně též jako psi hlídací. Byli to běžní, pracovně všestranní nízkonozí teriéři, známí původně ovšem jen ve své vlasti, protože v jiných oblastech měli své vlastní teriéry, pracovně stejně použitelné. Takřka v každé geograficky uzavřené oblasti se vyskytovali zvláštní, více nebo méně odlišní teriéři. Proto vzniklo na relativně nevelké ploše britských ostrovů díky členitosti krajiny a obtížné prostupnosti terénu tolik plemen z jednoho společného, ale sdostatek proměnlivého předka.

Dandie Dinmont teriér je blízce spřízněn s dalšími teriéry z Borderlandu. Dokazuje to i písemně zachycená zkušenost, že v jednom vrhu štěňat teriérů se tu svého času vyskytovala štěňata s normálně dlouhými i se zkrácenými končetinami. Někdy se přímo hovoří o štěňatech Bedlington teriérů a Dandie Dinmont teriérů. Přitom nešlo rozhodně o důsledek křížení, o výsledek spojení rodičů s různě dlouhými končetinami. Mezi první chovatele již skutečných Dandie Dinmont teriérů patřili Allanovi, současníci Sira W. Scotta, žijící v Hollystonu u Coquet Watter v Northumberlandu.


William AllanZ literatury je všeobecně známo vyobrazení z roku 1842, představující Williama Allana se třemi teriéry s krátkými končetinami, dosti typického osrstění, zdůrazňujícího tělesné linie, křivky, nevídané u většiny jiných teriérů. Zkrácené končetiny Dandie Dinmont teriéra mohou být následkem mutace, náhlé změny dědičné hmoty, a na ni navazujícího chovatelského snažení, anebo důsledkem křížení jeho předků se starými nízkonohými teriéry ze Skotska. Tak či onak se krátké končetiny jevily jako potřebné z hlediska praktického uplatnění psů při lovu. Nízkonozí psi mohli snáze do nor a při sledování stopy zvěře na povrchu nebyli tak rychlí, takže lovci jim snadno stačili.

Tělesné linie tvořící křivky, ale též zavěšený ušní boltec, pro většinu teriérů netypický, dokazující, že plemeno vzniklo částečně křížením. Není ale známo nic o tom, jací psi se na jeho vzniku podíleli. Víme pouze, že William Allan měl za ženu dívku romského původu a jejím prostřednictvím se údajně dostal k nějakým blíže neznámým cikánským psům. O vzhledu těchto psů nevíme nic, můžeme jenom předpokládat, že šlo o potomstvo psů z kontinentu, kteří díky obvyklé společné izolaci Romů mohli dokonce vytvořit určitou zvláštní, sice proměnlivou, ale přece jen jednotnou formu. Pokud bychom měli odvahu jít ještě dále, mohli bychom - s ohledem na tělesné tvary Dandie Dinmont teriéra - uvažovat o nízkonohých honičích typu jezevčíka. Ten přece na pevnině plnil úlohu norníka, tak jako ji na ostrovech plnili nízkonozí teriéři … V díle započatém Williamen Allanem pokračoval jeho syn James. Psům z chovu Allanových se většinou říkávalo v jejich vlasti Pepper Allan Terriers tj. „Allanovi pepřově zbarvení teriéři“. Nelze ovšem vyloučit ani různá jiná křížení, např. s harrierem*, což je honič ne nepodobný beaglovi, s vydrařem a případně i s některými dalšími plemeny. Jistého bohužel není známo nic. Pouze zavěšený ušní boltec dokazuje, že v žilách Dandie Dinmont teriéra koluje i krev neteriérská, nejspíše honičů. Rozhodující práci na dotvoření a upevnění plemene do jeho dnešní výrazné podoby vykonal dr. E. Bradshow z Dumfriesshiru, jehož chov vznikl už roku 1841. Obstaral si typické psy z různých chovů a vytvořil cílevědomou plemenitbou několik nezávislých krevních linií, o čemž navíc vedl na svou dobu pozoruhodnou, důkladnou dokumentaci. Díky jeho úsilí překonalo plemeno i období nezájmu, jež následovalo po období popularity.


Dandie at the showPoprvé se Dandie Dinmont teriér objevil na výstavě roku 1861; roku 1875, kdy se uskutečnila první speciální výstava plemene, byl také založen speciální chovatelský klub a sestaven první standard. Protože ale byly mezi chovateli jisté rozpory, rozdíly v názorech na jeho exteriér, vznikly další chovatelské kluby. V roce 1889 v jižním Skotsku založený klub vydal první oficiální standard a koncem 90. let došlo ke sjednocení názorů na vzhled Dandie Dinmont teriéra. 

 



Harrier -  typický honič ( i původem), pocházející z Velké Británie, který se používal hlavně k lovu králíků štvaním ve smečce. Je to plemeno velmi staré, posléze zušlechťované křížením s jinými honiči, např. s foxhoundem. Srst je krátká, zbarvení strakaté, bílé s černým pláštěm a červenými znaky apod.


Převzato a částečně upraveno - I. Stuchlý, M. Císařovský - Teriéři

 
 

Novinky