Nejprve si vysvětlíme význam slova "trimovat". V angličtině je význam slova „ trim"
- ve výborném stavu, upravený, přistřihnutý, zastřihnutý, fazona - tedy
upravit psa střihem nebo vytrháváním. V češtině a v němčině znamená
vytrhávání srsti.
U většiny plemen dochází na jaře a na podzim k výměně srsti línáním. U
drsnosrstých plemen, tedy i u dandíků, k taková výměna neprobíhá. Když,
ale jejich pevná krycí srst dosáhne určité délky (5 a více cm), odumírá
a nová dorůstá ve stejné síle i v létě. Trimováním tomu napomůžeme.
Trimování celý proces výměny srsti podporuje a zlepšuje, zvláště při
horších dispozicích její kvality. Každému dandíkovi dorůstá srst různě
rychle, většinou je třeba trimovat 2 - 3x ročně. Můžeme
odtrimovat všechnu dozrálou srst i s částí podsady, potom ale musíme
čekat, až srst doroste alespoň do 3cm délky, chceme-li jít na výstavu.
Výstavní kondice srsti pak zase končí, když doroste
přes 5cm, pak začíná být moc otevřená a je třeba jí zase otrimovat. Je
však možné se pokusit o vytvoření „uzavřené" srsti, kdy v pravidelných
intervalech odtrimujeme pouze delší srst s tím, že pod ní zůstává ještě
dostatek krycí srsti. Takto můžeme prodloužit výstavní „použitelnost"
psa. Jednou za čas ale musí i takto vyměňovaná srst pryč.
Jak již bylo řečeno, ideální (výstavní) srst dospělého Dandie Dinmonta je 3,5 - 5cm a je směsí 2/3 chlupů tvrdých a 1/3 měkkých -
podsada. Barva je na konečcích tvrdých chlupů a kratší podsada odpovídá
v rozličných tónech, i velmi světlých, tvrdé srsti. Krycí srst není tak
přiléhavá a hladká jako u jiných teriérů, ale leží v chomáčcích
zakončených špičkami (tzn.připomínající tužku, pastelky, snůpky).
Zbarvené konečky chlupů způsobí jakési proužkování, snopkování a to je požadovaný efekt, o který usilujeme. Proto musíme dandieho trimovat a ne stříhat. Stříháním by srst změkla a odstranila by se barva tvrdé krycí srsti.
Po těchto základních informacích přistupme k praktické části.
Jak na to
Předpokladem pro úspěšnou trimovací činnost je dobře se o psa starat.
Navyknout ho na pravidelné česání a kartáčování na stále stejném místě
s neklouzavým podkladem už od ranného věku. Pak bude s důvěrou přijímat i
vaše první pokusy o trimování.
K získání správného citu pro začátečníka je ideální pes s přezrálou
srstí, tedy delší než 5cm. Pak vytrháváte odumřelou srst, a to nemůže
bolet. Postupujte následovně: nejdříve srst důkladně pročešte, potom
uchopte malý pramínek srsti palcem a ukazovákem na konci a trhněte
krátkým energickým pohybem ve směru růstu srsti. Druhou rukou přitom
přidržujte kůži nad vytrhávaným pramínkem od sebe – proti směru růstu.
Netrhejte jednou tady jednou tam, ale začněte na jednom místě a
systematicky vytrhávejte všechny staré chlupy až k podsadě.
Nejlepší je skutečně dandieho trimovat prsty –
palcem a ukazovákem. Trimovací nože lze použít u dospělého psa se srstí
v žádoucím poměru (2/3 tvrdé a 1/3 měkké). Pokud má pes více měkké
srsti, zejména na krku, může se stát že bychom jí nožem spíše přeřízli a
tak naopak způsobili její „bujení“. Naopak budeme-li dandieho s větším
podílem měkké srsti důsledně a trpělivě trimovat prsty, docílíme její
zpevnění a časem budeme moci také trimovací nůž použít.
Cílem dobrého trimování je, aby pes působil přirozeně
harmonicky, abychom zdůraznili všechny kladné stránky a jemně upravili
malé vady.
Průvodce úpravou Dandie Dinmonta
Obr. 1 a 4
Šrafování ukazuje, kde se má srst udržovat trimováním ve formě tak,
jak bylo popsáno. Upravuje se ale také nešrafovaná část – měkká srst na
hrudi, břiše a nohách. Přechody z tvrdé srsti na hřbetu mají být plynulé,
zvláště když musíme psa úplně zbavit srsti. Světlá srst nesmí trčet
jako suknička ani odstávat na nohách. Je dobré na těchto místech použít
kombinaci střihání efilačními nůžkami a lehkého přetrimování prsty nebo
trimovacím nožem.
Obr. 2
V okolí konečníku udržujte srst krátkou. Je to citlivá oblast, i
lehké přetrimování může být psovi nepříjemné, je možné stříhat
efilačními nůžkami a na stranách vyrovnat s ostatní srstí. Srst mezi
pánevními končetinami se zkracuje, ne však až na kůži, stejně jako u psů
(samců) na břiše.
Srst od paty dolů k tlapce vyčešte „ven z nohy“ a kombinací lehkého trimování a krácení efilačními nůžkami dosáhněte délky kolem 5cm.
Obr. 3
Zde je dobře vidět plynulý přechod z linie krku, plece přes loket na nohu až k tlapce.
O
to se musíme snažit při úpravě. Opět vyčešeme chlupy „ven z nohy“ a
opatrně krátíme kombinací lehkého protrimování a krácení efilačními
nůžkami na délku cca 5cm. Pak zase sčešeme dolů
a prohlédneme nohu ze všech úhlů, necháme psa proběhnout, abychom viděli, zda mu neodstávají chlupy
na loktech. Právě při úpravě předních nohou a loktů můžeme i korigovat úpravou lehké anatomické vady.
Tlapky,
přední i zadní, ostříháme zespoda mezi polštářky normálními nůžkami
(pro začátečníky lép se zakulacenou špičkou) a efil. nůžkami kolem
dokola, aby tlapka vypadala kulatá – kočičí.
Obr. 5 a 6
Srst na hrudi by neměla být o mnoho delší než na
těle. Je třeba se vyhnout groteskní délce, stejně i na spodní straně
hrudníku, a na zadních nohách. Dlouhou srst na spodní straně ocasu
zastřihněte úměrně k tělu psa do tvaru „turecké šavle“ až do malé
špičky.
Obr. 7
Hlava je v barevném kontrastu těla. Světlá hustá chocholka a srst na lících rámují obličej a dávají mu vznešený výraz. Velké oči se uplatní díky krátce ostřihanému hřbetu nosu. Hřbet nosu
ostřihejte v šíři čenichu na krátko až k vnitřnímu koutku oka, ne více,
prodloužili byste tak zbytečně nos! Na stranách pečlivě vyhlaďte.
Vytrhávání srsti se zde nedoporučuje, barva by se mohla změnit.
U uší je to jinak. Vnitřní a vnější strana ucha se
jemně vytrhá – pro psa nepříliš příjemná záležitost, proto trhejte jen
po pár chloupcích. Na dolní straně boltce ponecháme „pírko“, můžeme
je nasadit výše či níže, podle toho, zda je ucho velké nebo malé. Pírko
může být dlouhé asi 5cm, ale i delší, upravené do špičky, pokud takové
není samo o sobě. Při velmi měkké srsti je možné ostříhat ucho zevnitř i
vně nůžkami. Na vnější straně ucha se od přehybu ponechá srst tak, aby
se srst chocholky snížila se srstí ucha a tak se zdánlivě rozšířila
lebka, tzn. že nevytrimujeme srst na vnější straně ucha až na jeho
nasazení.
Obr. 8
Zde můžeme vidět, kde probereme srst na lících velmi jemným protrháním a krácením efil. nůžkami, aby ucho mohlo těsně
přilehnout
k líci. Tedy, pomyslná čára od oka ke zvukovodu a dolů od oka ke
spojnici spodní čelisti s krkem (tvoří malý trojúhelník)
Obr. 9 a 10
Chocholka na hlavě je to, co upoutá pozornost, musí tedy ladit s velikostí psa.
Neměla by vypadat jako korunka u pudla, spíše jako čepice nebo helma.
Čupřinku krátíme pomocí efilačních nůžek, Angličané doporučují i zde
zalamování konečků srsti, je to pracnější zato však efektnější. Pokud
upravujeme nůžkami, musíme postupovat velmi opatrně a
nezkracovat velké množství najednou. Je dobré když se pes oklepe, pak
vidíme, kde je třeba ještě přistřihnout. Zpředu nesmí chocholka zakrývat
oči, ale má je rámovat, a vzadu by měla být pokračováním ucha. Pokud je
vous příliš dlouhý, dobře jej sčešte dopředu a opatrně zkraťte,
přizpůsobte velikosti psa. Hlava sice nemá být kulatá jako třeba u
„westíka“, ale na druhou stranu vous nemá být přehnaně dlouhý – kozí.
Na obr. 11 je vše dobře patrné, chocholka působí dominantně, je větší a výraznější než vous.
Velké oči vyžadují zvláštní péči. Řasy, obzvlášť ty
horní, se vytrimují, jinak narostou do extrémní délky. Pravidelné
vytrhávání řas nebolí, a jedině tak horní víčko ztmavne, jak je žádoucí.
Pokud řasy rostou hustě i na černé linii pod okem, vytrháme je.
Mnoho úspěchů ve vlastní úpravě svého dandíka.
Text vč. obrázků se svolením KchDDT převzat z: www.dandies.eu