Nejprve si vysvětlíme význam slova "trimovat". V angličtině je význam slova „ trim" - ve výborném stavu, upravený, přistřihnutý, zastřihnutý, fazona - tedy upravit psa střihem nebo vytrháváním. V češtině a v němčině znamená vytrhávání srsti.

U většiny plemen dochází na jaře a na podzim k výměně srsti línáním. U drsnosrstých plemen, tedy i u dandíků, k taková výměna neprobíhá. Když, ale jejich pevná krycí srst dosáhne určité délky (5 a více cm), odumírá a nová dorůstá ve stejné síle i v létě. Trimováním tomu napomůžeme. Trimování celý proces výměny srsti podporuje a zlepšuje, zvláště při horších dispozicích její kvality. Každému dandíkovi dorůstá srst různě rychle, většinou je třeba trimovat 2 - 3x ročně. Můžeme odtrimovat všechnu dozrálou srst i s částí podsady, potom ale musíme čekat, až srst doroste alespoň do 3cm délky, chceme-li jít na výstavu.

Výstavní kondice srsti pak zase končí, když doroste přes 5cm, pak začíná být moc otevřená a je třeba jí zase otrimovat. Je však možné se pokusit o vytvoření „uzavřené" srsti, kdy v pravidelných intervalech odtrimujeme pouze delší srst s tím, že pod ní zůstává ještě dostatek krycí srsti. Takto můžeme prodloužit výstavní „použitelnost" psa. Jednou za čas ale musí i takto vyměňovaná srst pryč.

Jak již bylo řečeno, ideální (výstavní) srst dospělého Dandie Dinmonta je 3,5 - 5cm a je směsí 2/3 chlupů tvrdých a 1/3 měkkých - podsada. Barva je na konečcích tvrdých chlupů a kratší podsada odpovídá v rozličných tónech, i velmi světlých, tvrdé srsti. Krycí srst není tak přiléhavá a hladká jako u jiných teriérů, ale leží v chomáčcích zakončených špičkami (tzn.připomínající tužku, pastelky, snůpky).

Zbarvené konečky chlupů způsobí jakési proužkování, snopkování a to je požadovaný efekt, o který usilujeme. Proto musíme dandieho trimovat a ne stříhat. Stříháním by srst změkla a odstranila by se barva tvrdé krycí srsti.

Po těchto základních informacích přistupme k praktické části.

Jak na to

Předpokladem pro úspěšnou trimovací činnost je dobře se o psa starat. Navyknout ho na pravidelné česání a kartáčování na stále stejném místě s neklouzavým podkladem už od ranného věku. Pak bude s důvěrou přijímat i vaše první pokusy o trimování.

K získání správného citu pro začátečníka je ideální pes s přezrálou srstí, tedy delší než 5cm. Pak vytrháváte odumřelou srst, a to nemůže bolet. Postupujte následovně: nejdříve srst důkladně pročešte, potom uchopte malý pramínek srsti palcem a ukazovákem na konci a trhněte krátkým energickým pohybem ve směru růstu srsti. Druhou rukou přitom přidržujte kůži nad vytrhávaným pramínkem od sebe – proti směru růstu. Netrhejte jednou tady jednou tam, ale začněte na jednom místě a systematicky vytrhávejte všechny staré chlupy až k podsadě.

Nejlepší je skutečně dandieho trimovat prsty – palcem a ukazovákem. Trimovací nože lze použít u dospělého psa se srstí v žádoucím poměru (2/3 tvrdé a 1/3 měkké). Pokud má pes více měkké srsti, zejména na krku, může se stát že bychom jí nožem spíše přeřízli a tak naopak způsobili její „bujení“. Naopak budeme-li dandieho s větším podílem měkké srsti důsledně a trpělivě trimovat prsty, docílíme její zpevnění a časem budeme moci také trimovací nůž použít.

Cílem dobrého trimování je, aby pes působil přirozeně harmonicky, abychom zdůraznili všechny kladné stránky a jemně upravili malé vady.

Průvodce úpravou Dandie Dinmonta

 Obr. 1 a 4

Šrafování ukazuje, kde se má srst udržovat trimováním ve formě tak, jak bylo popsáno. Upravuje se ale také nešrafovaná část – měkká srst na hrudi, břiše a nohách. Přechody z tvrdé srsti na hřbetu mají být plynulé, zvláště když musíme psa úplně zbavit srsti. Světlá srst nesmí trčet jako suknička ani odstávat na nohách. Je dobré na těchto místech použít kombinaci střihání efilačními nůžkami a lehkého přetrimování prsty nebo trimovacím nožem.

Obr. 2

V okolí konečníku udržujte srst krátkou. Je to citlivá oblast, i lehké přetrimování může být psovi nepříjemné, je možné stříhat efilačními nůžkami a na stranách vyrovnat s ostatní srstí. Srst mezi pánevními končetinami se zkracuje, ne však až na kůži, stejně jako u psů (samců) na břiše.

Srst od paty dolů k tlapce vyčešte „ven z nohy“ a kombinací lehkého trimování a krácení efilačními nůžkami dosáhněte délky kolem 5cm.

Obr. 3

Zde je dobře vidět plynulý přechod z linie krku, plece přes loket na nohu až k tlapce.
O to se musíme snažit při úpravě. Opět vyčešeme chlupy „ven z nohy“ a opatrně krátíme kombinací lehkého protrimování a krácení efilačními nůžkami na délku cca 5cm. Pak zase sčešeme dolů
a prohlédneme nohu ze všech úhlů, necháme psa proběhnout, abychom viděli, zda mu neodstávají chlupy
na loktech. Právě při úpravě předních nohou a loktů můžeme i korigovat úpravou lehké anatomické vady.
Tlapky, přední i zadní, ostříháme zespoda mezi polštářky normálními nůžkami (pro začátečníky lép se zakulacenou špičkou) a efil. nůžkami kolem dokola, aby tlapka vypadala kulatá – kočičí.

Obr. 5 a 6

Srst na hrudi by neměla být o mnoho delší než na těle. Je třeba se vyhnout groteskní délce, stejně i na spodní straně hrudníku, a na zadních nohách. Dlouhou srst na spodní straně ocasu zastřihněte úměrně k tělu psa do tvaru „turecké šavle“ až do malé špičky.

Obr. 7

Hlava je v barevném kontrastu těla. Světlá hustá chocholka a srst na lících rámují obličej a dávají mu vznešený výraz. Velké oči se uplatní díky krátce ostřihanému hřbetu nosu. Hřbet nosu ostřihejte v šíři čenichu na krátko až k vnitřnímu koutku oka, ne více, prodloužili byste tak zbytečně nos! Na stranách pečlivě vyhlaďte. Vytrhávání srsti se zde nedoporučuje, barva by se mohla změnit.

U uší je to  jinak. Vnitřní a vnější strana ucha se jemně vytrhá – pro psa nepříliš příjemná záležitost, proto trhejte jen po pár chloupcích. Na dolní straně boltce ponecháme „pírko“, můžeme je nasadit výše či níže, podle toho, zda je ucho velké nebo malé. Pírko může být dlouhé asi 5cm, ale i delší, upravené do špičky, pokud takové není samo o sobě. Při velmi měkké srsti je možné ostříhat ucho zevnitř i vně nůžkami. Na vnější straně ucha se od přehybu ponechá srst tak, aby se srst chocholky snížila se srstí ucha a tak se zdánlivě rozšířila lebka, tzn. že nevytrimujeme srst na vnější straně ucha až na jeho nasazení.

Obr. 8

Zde můžeme vidět, kde probereme srst na lících velmi jemným protrháním a krácením efil. nůžkami, aby ucho mohlo těsně
přilehnout k líci. Tedy, pomyslná čára od oka ke zvukovodu a dolů od oka ke spojnici spodní čelisti s krkem (tvoří malý trojúhelník)

Obr. 9 a 10

Chocholka na hlavě je to, co upoutá pozornost, musí tedy ladit s velikostí psa. Neměla by vypadat jako korunka u pudla, spíše jako čepice nebo helma. Čupřinku krátíme pomocí efilačních nůžek, Angličané doporučují i zde zalamování konečků srsti, je to pracnější zato však efektnější. Pokud upravujeme nůžkami, musíme postupovat velmi opatrně a nezkracovat velké množství najednou. Je dobré když se pes oklepe, pak vidíme, kde je třeba ještě přistřihnout. Zpředu nesmí chocholka zakrývat oči, ale má je rámovat, a vzadu by měla být pokračováním ucha. Pokud je vous příliš dlouhý, dobře jej sčešte dopředu a opatrně zkraťte, přizpůsobte velikosti psa. Hlava sice nemá být kulatá jako třeba u „westíka“, ale na druhou stranu vous nemá být přehnaně dlouhý – kozí.

Na obr. 11 je vše dobře patrné, chocholka působí dominantně, je větší a výraznější než vous.

Velké oči vyžadují zvláštní péči. Řasy, obzvlášť ty horní, se vytrimují, jinak narostou do extrémní délky. Pravidelné vytrhávání řas nebolí, a jedině tak horní víčko ztmavne, jak je žádoucí. Pokud řasy rostou hustě i na černé linii pod okem, vytrháme je.

Mnoho úspěchů ve vlastní úpravě svého dandíka.

Text vč. obrázků se svolením KchDDT převzat z: www.dandies.eu